Sucho a zdroje pitné vody

11. 3. 2019

Ačkoliv víme, že všechna voda z našeho území odtéká do okolních států a disponibilních vodních zdrojů máme na jednoho obyvatele téměř nejméně z celé Evropy, dosud jsme nezaznamenali tak výrazný nedostatek vodních zdrojů, jako v několika posledních letech. Letošní 21. mezinárodní vodohospodářská výstava VODOVODY-KANALIZACE 2019 naznačí co dělat, abychom v budoucnosti již zaskočeni nebyli.
Hlavním důvodem ještě nedávného „vodního blahobytu“ byla skutečnost, že suchá období se vyskytovala obvykle v jednom, výjimečně ve dvou po sobě jdoucích letech, a rychle obnovené zásoby mělké podzemní vody je umožnily dobře překlenout. Sucha se v minulosti projevila především v zemědělství a v krajině, avšak výrazný nedostatek vodních zdrojů, tedy hydrologické sucho, prakticky nenastávalo.
 
„Od roku 2014 se sucho vyskytuje ve čtyřech za sebou jdoucích letech a v některých regionech deficit srážek dosáhl až 70 % ročních úhrnů, což kromě výrazného sucha zemědělského vede k nedostatku vody následkem poklesu dostupných vodních zdrojů,“ upozorňuje RNDr. Pavel Punčochář, CSc. ze Sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství a dodává: „Provozovatelé vodovodních systémů a jejich vlastníci začínají mít problém se zajištěním zdrojů pitné vody. Výrazně horší je ale situace v případě vodárenských zdrojů z podzemních vod. Vodojemy jsou plněny cisternami dováženou vodou, což je ale z dlouhodobého hlediska neudržitelný způsob.“
 
Ještě nepříznivější je situace při individuálním zásobování vodou ze studní. Pokud nebude do budoucna voda na našem území více zadržena a akumulována, nebude možné se spoléhat, že se podaří období nedostatku vody překlenout. 
 
„Začíná se také projevovat to, že stávající akumulace v existujících přehradních nádržích nebude při víceletém suchu dostačovat. Proto je nutné rozhodnout o potřebě výstavby dalších nádrží, zejména v regionech, kde se nedostatek vody projevuje již nyní nejtíživěji,“ říká Pavel Punčochář.
 
I když se v současné době zastavil pokles objemů v přehradních nádržích, ke zlepšení stavu podzemních vod prakticky nedochází, spíše došlo k mírnému zhoršení a výhled doplnění zásob je extrémně obtížné předpovědět.
 
V loňském roce byla přijata „Koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky“, která obsahuje soubor opatření. Bez akumulace nelze vodu z krajiny vůbec získat v potřebném množství a na potřebných místech.
 
Existuje soubor programů dotačních podpor na realizaci opatření jak k zadržování vody v krajině, tak na zabezpečení vodních zdrojů v nádržích pro zásobování obyvatel pitnou vodou a další hospodářské potřeby, např. Podpora výstavby a technického zhodnocení infrastruktury vodovodů a kanalizací II.
 
„Vzhledem k tomu, že příprava takových vodních děl trvá minimálně 15 až 20 let, je nutné o výstavbě rozhodnout v nejbližší době, aby se příští generace v letech 2040 až 2050 dočkala podobného „vodního komfortu“, jaký jsme měli dosud my díky práci vodohospodářů v minulosti,“ uzavírá Pavel Punčochář.